Archive for the ‘Úvahy’ Category

CO2 – Strašák nebo logo?

Monday, December 14th, 2009

Pořád to slýcháme – Globální oteplování, oxid uhličitý, klimatické změny a všechny hrůzy s tím spojené. Nepřipadá Vám to někdy jako dokonalá vymývárna mozků? Taky, že je a funguje více než dobře. Na této planetě snad není vzdělaného člověka, který by nevěděl o tomto problému, jež hýbe světem. Dokonce bych ho nazval novodobým sporem o univerzálie, nebo ho můžeme přirovnat ke sporu o rukopisy. No a dneska to je spor o globální oteplování. No tak spor! „Je přece jasné, že žádné oteplování není! Celé to je jen pouhý výmysl!“ Vzdychá si na hradě Klaus. „Země se ohřívá rychleji a víc než kdy dřív! Hotová katastrofa!“ Vzteká se za rohem všemocný Al Gore. Ne, dnes nebudu soudit tyto dva pány reprezentující dva znepřátelené tábory. Do klávesnice si vezmu ten legendární oxid uhličitý.

Co je to vůbec oxid uhličitý? No, to je otázka! Zavzpomínejte na středoškolská léta, kdy byla na pořadu dne písemka z chemie. „Oxid uhličitý, archaicky uhlec je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může v ústech mít slabě nakyslou chuť. Je těžší než vzduch. Vzniká reakcí uhlíku s kyslíkem (spalováním)“ – to se píše na chytré wikipedii. Co si budeme namlouvat, název a chemický zápis tohoto plynu známe líp, než kteroukoliv jinou sloučeninu. Kolik z Vás by ještě dnes dalo dohromady takový vzorec oxidu lithného? Umí někdo z Vás ještě od boku vysypat zápis oxidu sodného? Ne! A to všechno je výsledkem rozsáhlé a promyšlené propagandy. Já nevím jak vy, ale já se probouzím celý propocený při nočních můrách, kdy kolem mne lítá tenhle smrtící plyn! Ten který může za všechny ty pohromy, které lidstvo stíhají!

Je všude kolem nás, ve zprávách, v novinových titulcích, v programech politických stran, ve sloganech firem, ve všech těch videích, kde věže chrlí obrovská oblaka tohoto plynu. (Z toho běhá mráz po zádech, pomyslím-li na fakt, že to povětšinou je vodní pára a tudíž největší klam v dějinách médií) CO2 se stal slavnějším, než nejslavnější politik. A jeho popularita den za dnem klesá. Takže co se skrývá uvnitř bubliny tohoto plynu?

U stolu sedí ti šedí chlapíci, co poroučejí světu, aniž by o tom někdo z nás věděl. Vášnivě si povídají, tu jeden z nich pronese: „Já si myslím, že bychom tomu měli dát šmrnc, nějakýho maskota, aby hned každýmu bylo jasný o co tady jde“. Všichni souhlasně přikyvují. „Co takhle OXID UHLIČITÝ?“. Ozývá se nadšený tleskot, zrodila se legenda. Legenda, která bude po následující desetiletí zaštiťovat zájmy politické, ekonomické a všechny další. Byl vytvořen obraz komínu, který chrlí hustý, bílý dým bezbarvého plynu.

Nyní jsme figurkami v éře, kde se ho bojíme, kde proti něm bojujeme a kde ho křivě obviňujeme. Pomocí šeptandy, novin, televize a vynikajícího řečnění světových lídrů nám bylo vštipováno do hlavy to jediné. CO2 je zlo! Závěrem několik faktů: Na skleníkovém efektu se až ze 60% podílí vodní pára. Methan je skleníkový plyn, jež je 20X účinnější než CO2. Na změně klimatu se podílí obrovská škála faktorů. Jejich význam a vliv je diskutabilní, koneckonců, každý to vidí jinak, že?

Posted in Politika, Úvahy | No Comments »

Facebook – dobrý sluha, ale zlý pán

Monday, February 9th, 2009

V prvních letech 21. století se nám velmi pěkně začal rozvíjet internet, nové nápady rašili jako houby po dešti. Do širšího povědomí se dostala novinka zvaná komunitní web nebo také sociální síť. Jedním z prvních větších webů založených na sociální síti je MySpace. Ten se téměř okamžitě stal populárním, v roce 2004 měl plných 27 miliónů uživatelů. V jeden čas měl dokonce více pageviews než samotný gigant Google. Revolučním způsobem umožňoval uživatelům přidávat a sdílet videa, obrázky nebo hudbu. To se zároveň stalo kontroverzním, a podobně jako YouTube, se brzo dostal do hledáčku nahrávacích společností. Rozkvět sociálních sítí brzo přinesl další novinku – facebook. Ten byl stvořený, tehdy 19ti letým Markem Zuckerburgem, pro vytvoření univerzitní komunity. Stal se okamžitým úspěchem a v krátké době se chtěli do sítě zapojit i další univerzity, nastal raketový růst bubliny jménem kniha ksichtů, růst jež bez přestávek pokračuje dodnes. Před pár měsíci o facebooku nikdo neslyšel, v Americe se stával postupným hitem, ale u nás ve střední Evropě po něm neštěkl ani pes. Byla to hrstka jedinců kteří postupně objevovali tento nový trend. Člověka, který by tušil potenciál facebooku abyste pohledali, já jsem schodou okolností v sobě takovéhoto člověka našel :) . Jasně dominantní zde byly weby jako libimseti, lide a podobně. MySpace si zde pomalu svou oblibu začínal budovat a šlo mu to vcelku dobře. Netušil však, že jeho velký rival facebook brzo vrazí  do čech bez zaklepání. Během zhruba 4 měsíců přetáhl prakticky veškerou klientelu. Jestliže minulý rok měli všichni líbko, tak letos mají všichni facebook. A skutečně, je k tomu celá řada důvodů, už to není web kde se jako ve výloze vystavují fotky komukoliv a vaše osobnost je uvedena ve formě hromady zaškrtnutých políček. Facebook funguje na jiném principu. Jeho cíl je jednodušše zmonitorovat všechny mezilidské vztahy na planetě. Dosti nesmělý cíl že? No minimálně ve světě internetu k tomu má nakročeno výborně. S tím samozřejmě přichází potřeba nekonečné invence a vnášení nových nápadů, aby se uživatelé stále bavili. A vskutku, na facebooku se to jen hemží aplikacemi, odkazy, skupinami atd atd….

To v mých očích nese zápor. Je to obrovský žrout času, stává se mi, že přijdu na facebook a objevím nástěnku plnou upozornění. Nejedná se však o nějaké nové přátele, nebo důležité schůzky. Místo toho na mě přiletí 20 sněhových koulí, schytám to párkrát polštářem a dovídám se že už jsem celý týden nehrál geo challange. Tím výčet požadavků aplikací nekončí, a to jsem aktivně začal facebook používat teprve pár týdnů. Když už se rozhodnete na aplikace reagovat, většinou se složitě musíte proklikat kamsi a zjistíte, že aby to mělo smysl, musíte hodit kouli přinejmenším po desítce dalších lidí. Velmi neefektivní se také jeví různé drbací mašiny a důvěrné zprávy, jež si můžete přečíst (nebo zjistit od koho vlastně jsou) až potom co odpovíte na sérii dalších 20 a více otázek. Poměrně matoucí je také propojení aplikací s externími webovými stránkami, zejména pak vychytralý reklamní systém, kdy reklama vypadá stejně jako aplikace. Místo klasického barevně odděleného baneru spatříte text máte 5 nových zpráv a někdo s vámi chce mít rande. Jaké je pak vaše překvapení když to je odkaz na nějakou webovou stránku, která vás vůbec zajímá. Ptáte se jsou ty aplikace vůbec k něčemu? Ano, jsou k něčemu, mají velký potenciál, ale ten je využit nesprávně. Doufejme že někdo přijde s nějakou užitečnou aplikací která bude mít i nějaký přínos.

Nebezpečí se také skrývá v prezentaci naší identity. Pominem-li vždy hrozící nebezpečí že nám někdo naši identitu ukradne (To je dnes už běžná hrozba a musíme se s ní naučit žít). Při ucházení se o práci se objevuje nový trend. Zaměstnavatel si s vámi popovídá na pracovním pohovoru, jen tak mimo se zeptá jestli máte facebook, při kladné odpovědi před vás postaví notebook a zavelí ať mu ukážete svůj profil. Pokud tam nalezne nějaké nežádoucí materiály, například že celou noc prochlastáte a pak se vám nechce vstávat, buďte si jisti že u této firmy pracovat nebudete. Samozřejmě to může mít i kladný dopad, může být vidět vaše kladné vystupování na veřejnosti a vaše koníčky, ale rozhodně se vyplatí postupovat obezřetně z obou stran. Nehledě na zjišťování informací o jednotlivých osobách, facebook sice svou nutností registrace a autorizace přátel amatérům znemožňuje na váš profil bez dovolení proniknout, ale při troše snahy to rozhodně není nemožné. Když vám někdo bez dovolení vniknul na profil v nějakém fóru, zřejmě zjistil vaše jméno (třebas falešné) a pár dalších údajů. Když tomu bylo na lide.cz, dověděl se toho o něco více, někdy až moc a mohl si stáhnout pár vašich fotek. Ovšem na facebooku vidí prakticky celou vaší osobnost (Alespoň tu internetovou), na zdi visí log vaší veškeré aktivity, podrobně si počte o vašich vztazích a přátelích, při troše dovedností nahlédne do všech těch bláznivých aplikací kde o vás přátelé zodpovídají otázky. Připočtěme si ještě rapidní nárůst počtu uživatelů, rostoucí oblibu technologií jako openID a neutuchající touhu marketingových expertů po superprofilech a zjistíme, že o sobě vysíláme na internetu značné množství dat.

Když už jsme u toho marketingu, poměrně znepokojivá mi přišla zpráva, že facebook začal prodávat data o chování jeho uživatelů právě marketingovým společnostem. Pro marketing je to hotový poklad, jsem si jist, že už tak dosti bohatému Zuckerbergovi přibydou na kontě značné finanční obnosy. Chování uživatelů facebooku totiž zahrnuje, kam kdo kdy kliknul, kam se dostal, jak dlouho tam setrval, kolika kamarádům nějakou věc doporučil atd. Například, vytvoříme li skupinu přátel sportovní obuvi, všichni co se nám přihlásí jsou potencilními zákazníky. A za přilákáním těchto zákazníků nestojí žádná složitá a drahá reklamní kampaň. Ovšem, je správné prodávat tyto informace 3. straně? Zákon to možná nezakazuje, ale zamysleme se nad možnými následky hlavně do blízké budoucnosti.

Co tedy závěrem? Facebook je jistě geniální web, a je bezpochyby důležtým milníkem v dějinách internetu a má obrovský přínos pro společnost. Zároveň však jako každá mladá, nezralá novinka skýtá mnohá nebezpečí, o kterých je třeba diskutovat, je třeba je řešit, je třeba se jich obávat a snažit se jim předejít. A o tom rozhoduje především chování VÁS! Uživatelů, bez nichž by žádný facebook nebyl.

Posted in Informační Technologie, Úvahy | No Comments »

Je dobré zlým a naopak?

Friday, January 2nd, 2009

good-and-evilZáleží na tom kde se nacházíme a kým jsme. Jinak na dobré pohlíží kanibal a evropan. S jiným úhlem pohledu se setkáme u muslima, hinduisty, žida, křesťana. Dokonce každý jedinec má hranici dobra a zla různě nastavenou. A třešnička na dortu – dobro a zlo se prolínají, a to v takové míře, že jednomyslně něco posoudit jako dobré nebo zlé už pomalu nejde. Uživatel je opět zmaten. Uveďmě příklad, celý život je vám vštipováno do hlavy že zabíjet lidi není dobré, ten kdo zabíjí lidi je představitelem zla. Ve zprávách proběhne novina, že neznámý vrah zavraždil člověka uprostřed půl noci. Většině lidí jako první prosvitne hlavou, že vrah je nepochybně zlý člověk. (Pokud média nedodají kontext, kde by vyzníval jako zachránce) Co když si však zavražděný člověk takový osud zasloužil? Nikdo nám už neřekne zda zavražděný náhodou během života nepodrazil 50 lidí a nevytuneloval státní pokladnu. Povětšinou totiž takové lidi nikdo neodhalí a nebo jsou nastrčení. Vziká další otázka, jak se stavit k lidem co doslova vysávají lidi ostatní? Najdu – li například mezeru v zákoně a přiživím se na ostatních, jak na mě má být pohlíženo? Můžeme bezesporu čin odsoudit jako neetický, na druhou stranu pokud mi není prokázán, může být brán pouze jako vychytralost. Někdo je výborný řidič tramvaje, někdo je výborný „tunelář“. Tito lidé povětšinou potrestáni nejsou, zákon je na ně krátký, můžeme být jen znechuceni z etického hlediska. Možná je dostihne svědomí (Což je podle mě však nepravděpodobné) a nebo je dostihne někdo závistivý s pistolí v ruce.

A další otázka – biologické příčiny. Jsme-li opravdu jen postavičky na šachovnici chemie, je i dáno naše chování a reakce. Takže v určitém smyslu slova náš vrah ze začátku za svůj čin nemůže. Mohla ho potkat neočekávaná fyziologická reakce, jež nemohl svým vědomím ovládat. Říkáme tomu afekt, ale ten je těžko prokazatelný, a skvěle se na něj dá vymlouvat. Tyto a mnohé jiní příčiny, např. Psychologické jsou velmi sporné. Podívejme se například na případ Barbory Škrlové, ze všech stran na mě média chrlila protichůdné informace o tom kdo je vlastně lovec a kdo kořist. Nakonec to ve mně vyvolalo reakci, že vše je to tak komplikované že bych všechny zavřel do ústavu až z černají. To je mé já, které takhle bylo vychováno a takto se vyvinulo.

Ještě se vraťmě jednou na začátek zde mě napadá další otázka. Onen vrah zabil jednoho člověka. Jeden citát praví: „Zabij jednoho člověka a jsi vrah. Zabij jich tisíce a jsi dobyvatel. Poměrně výstižné, ale je to pravdivé? Kdyby generál Schwarzkopf zabil jednoho iráčana v hospodě někde v americe, byl by z něj určitě vrah. Když zabije tisíce iráčanů v Bagdádu je z něj hrdina. Otázkou je co z něj hrdinu dělá. Je to snad místo, kde se zrovna konala válka? A nebo to je převod odpovědnosti právě na válku? A nebo je to skutečně množstvím lidí teří zahynuli? Kdybych zabil stovky lidí, stal by se ze mě například bojovník za svobodu? (Podle mě je možné, že tím se řídí celá řada islámských radikálů)

Závěrem tedy ještě otázka – náboženství a rasa. Všichni jsme odlišní, někteří jsou ale odlišní o něco víc, ať už barvou pleti nebo náboženstvím. Rozhodně to však přináší celou řadu problémů. Představme si situaci, soused Fred je náš přítel, známe ho od školy a víme že je to dobrý chlap. Fred je svědomitý ředitel společnosti jež si vystavěla honosný mrakodrap kdesi v Americe. Představitel úspěchu v euroamerickém měřítku. Tisíce km od jeho domova je skupina lidí jež vidí Freda jinak, je ztělesněním zla jež je třea potřít (Například bombou). Oni Freda nemusí znát od školky, stačí to že žije v Americe, že jeho předci kolonizovali muslimský svět a nevím jaké další důvody je ženou. V roli objektivního pozorovatele, na jakou stranu byste se přidali? Pokud jste běžní občané některé z vyspělích zemí, zřejmě byste sympatizovali s Fredem. Nyní ale příklad se stejným principem ale s „opačnou fází“. Úspěšný podnikatel Ahman si nedávno otevřel obchod s výbušninami, v očích sousedů je to dobrý chlap, úspěšný ve své branži a věrný islámu. Tisíce km od jeho krámu je skupina lidí jež znají Ahmana tajných reportů a satelitních pozorování. Je viděn jako přední dodavatel výbušnin, zlo které je třeba potřít. S kým budete sympatizovat nyní?

Co tedy závěrem? Tento článek žádné řešení nenabízí, je to jen úvaha. Všechno je samozřejmě mnohem složitější, vše se prolíná a nelze to popsat v těchto pár odstavcích. Jen chci upozornit na to, že dobré se někdy může stát zlým. Že je třeba hledat podstatu věcí né jen podle povrchních poznatků, a pokud možno se řídit tím co nám připadá dobré, a né tím co je dobré podle společnosti.

Posted in Úvahy | No Comments »

Internet – dar od boha nebo ďábla?

Friday, January 2nd, 2009

Internet. Slovo, které zná dnes téměř každý vyspělý člověk. Není to tak dávno co to byla hračka vědců individualistů, a je to mu ještě o něco kousek do historie co s tím experimentovala armáda. Dnes je to hrstka bláznů a necivilizovanců co nemají přípojku (alespoň jednu na rodinu) a nemají přinejmenším 2-3 profily na jednom ze stovek komunitních webů. Internet se za poslední dekádu rozmohl jako jedno ze stěžejních nových odvětví. Troufám si říci, že je stejně důležitý jako v učebnicích dějepisu průmyslová revoluce. Plíživě prostupuje čím dál více naše denní životy. Typický „konzumní uživatel“ internetu dnes blogguje, posílá instantní zprávy a e-maily, ukazuje fotky, vysílá svá videa, zapojuje se do sociálních sítí, nakupuje, učí se a vytváří referáty, jako vítr projíždí stovkami různými zákoutími bez delší zastávky. Celá tato transformace přišla až nečekaně rychle, a nese sebou mnohé klady i zápory. Kdo by si býval pomyslel že ty výtvory chlapíků v plesnivých garážích jako myspace, facebook, amazon, e-bay, google, wikipedia, digg (a mnohé další) se stanou tak populárními. Čím? Obdařili totiž magickou silou lidi, internet není nějaké vládou kontrolované médium, ani ho nevlastní nějaký velký manažer který by ho zpoplatňoval, není zde ani nějaký systém kdo je komu nadřazenější podle majetku, či podle původu. Jediné pravidlo které tady platí je chaos, každý může dělat co chce kdy chce, každý si vytváří svá pravidla pro svůj web, může vyjadřovat své názory o čem se mu zachce a hodnotit ostatní názory jak se mu zachce. Je to neuvěřitelná výhoda na jednu stranu, dovíte se i informacích které vám někdo chce zamlčet. Noviny už nejsou to co bývali, píší co se jim hodí, tak si sednete k internetu a během zlomku sekundy se vám vygůglí stovky odkazů se všemi možnými názory. Problém je však spolehlivost informací a jejich třídění. S nadsázkou můžeme říci, že internet je jeden velký bordel a najít na něm kvalitní informaci není lehké (a bylo hůř dokud nepřišel geniální algorytmus dalšího plesnivého programátora z googlu). Někdy však najdete i informace o kterých byste radši nic nevěděli, můžou vás ranit. Ať to zní jakkoliv nemožně, představte si že najdete svou ženu na porno stránkách? No rozhodně je ta šance větší než že jí přistihnete při činu u vás doma. Z mého pohledu (a vidím to samozřejmě subjektivně) jsou dalším problémem sociální sítě. Psychologové a sociologové pláčou štěstím, sociální graf, to co považovali za nemožné se jim rýsuje před očma, všichni lidi zmonitorovaní, všechny mezilidské vztahy. Problémem je že ztrácíme svou identitu, najít si o někom informace je velmi lehké a lehce zneužitelné. Nehledě na to že mi přijde že se většina žen na sociálních sítích účastní soutěže kdo je hezčí, no já bych to řekl „kdo se ukáže více ve spodním prádle“, překrásná soutěž je také kdo je více společenský, mým názvem „kdo se zúčastnil více kaleb“, a v neposlední řadě tu máme i soutěž kdo má více přátel alias „s kolika lidma se muckám na fotografiích“. Fasicinující je také myšlenka nově vznikajíchc portálů které všechny profily spojují do jednoho super profilu. Kladu si otázku, nač pak konverzace s takovým člověkem? Stačí projít webovou stránku a mám solidní zprávu jak z CIA, vím co dělá, jaké má koníčky, jakou povahu, na jaké raklamy klikl, prakticky vím i jestli si prdel vytírá pravou nebu levou rukou. Ale k čemu se pak s takovým člověkem bavit, či dokonce scházet? Všechno mi pasivně řekl, možná si za pár let z takovýchto informací udělám jeho robotické dvojče. A co ty historky našich rodičů, že si své zájmy říkali při zapadajícím slunci někde na lavičce? Doba se mění, a asi i já jsem vykopávka, jelikož mi tento nový styl nevyhovuje. Nehledě na to že anonymita jež nám internet poskytuje nám zároveň umožňuje udělat krásnou masku, můžeme se podstatně zdokonail, či se dokonce vydývat za úplně jiného člověka. Tady však selhává i příroda, normálně si řeknete, každý přece pozná jaký člověk je ve skutečnosti, třeba časem ale pozná to. Jak ale? Přst transfér 1 a 0? Obávám se že sebelepší smysly z digitálního kódu nevyčuchají jestli mi osoba na druhém konci lže nebo ne, jestli to myslí upřímě a jestli je to opravdu ta osoba. Opravdu zářným příkladem je 3D prostředí Second Life, rychle rostoucí web kde si můžete vymodelovat svůj avatar, svůj domov, dokonce zde můžete potkat i svou lásku. A to už je opravdu na pováženou, povím vám. Tedy to jsem pro dnešek vyčerpal můj myšlenkový proud, ovšem toto téma je obsáhlé, a určitě se k němu budu často vracet. Snad už jen závěr.

Netvrdím že je internet špatný, osobně ho miluju, a neumím si 21. století bez něj představit, ale je to jako oheň, takových výhod a přitom nás může tak krásně ranit. Co tedy na závěr? Myslím že internet pro nás má ještě velká překvapení v budoucnosti, musíme však sami sebe krotit, musíme ovládat naše profily a avatary stejně dobře jako náš reálný život.

Posted in Informační Technologie, Věda a technika, Úvahy | No Comments »

Rozzlobená planeta

Friday, January 2nd, 2009

Rozzlobená planetaZemě, náš domov. Zdroj všech zdrojů. Původ našeho života, naše vlast. Avšak je v ohrožení! Za všechno může člověk a jím zapříčeněné tzv. Globální oteplování!

No nemůžu souhlasit, alespoň né zcela. První část je v pořádku, ovšem často používaná věta „Nyní není pochyb, že za globální oteplování může člověk“ se mi nelíbí. Já nejsem klimatolog, pouze pozorovatel jež si dává dohromady fakta a pak nad nymi přemýšlí. Jako každá myslící bytost bychom si měli položit otázku zda opravdu rozumíme klimatu na 100%? Ono se dost obtížně něčemu rozumí zcela, nemluvě o tak obsáhlém tématu jako je fungování celé planety. Pouze podle tohoto tvrzení bych poopravil větu na „Nyní není pochyb že globální oteplování by mohl mít na svědomí člověk“. V roce 2007 hromada klimatologů, ekologů, biologů, a jiných vědců vytvořila takzvaný Mezivládní panel pro změny klimatu IPCC. (tuším že jich bylo asi 2000). Ovšem má to háček, údajně to !ODSOUHLASILO! 2000 vědců, podle různých zdrojů však někteří ani nevědí o tom že jsou na panelu zmíněni. Někteří dokonce tvrdí, že by se pod takovýto dokument nepodepsali. Jsou tu lidé kteří celou věc zpochybňují, začíná se nám polarizovat svět, dělá se v tom bordel. Uživatel se cítí poněkud zmaten. Na jedné straně je obrovská masa lidí, hnána hrstkou ekoteroristů, kteří pod zástěrkou klimatických změn páchají všelijaké činy a nadruhé straně jsou odlišně myslící lidé, jež se pozastavují a znovu otevírají oči nad celou problematikou. Tito lidé jsou pak označováni za neekologické nemyslící bytosti (můžou být nazývány i různými sprostými slovy), jdou proti proudu a vlastně jsou úplně mimo mísu. Není ale náhodou opak pravdou? Podívejme se například na našeho prezidenta Václava Klause. Ten neúnavně tvrdí, že globální oteplování je báchorka, (s tím sice také nesouhlasím protože teplo začíná být, ale takhle nám to předkládají noviny, bůh ví jak to řekl doopravdy). Je za to soustavičně kritizován a nenajdete snad žádný článek, který by si do Klause nerejpnul. Na druhou stranu náš „Grumpy Uncle Václav“ tvrdí, že člověk by měl žít v jisté harmonii s přírodou, což je svatá pravda. O tom, že se musíme naučit žít v harmonii se zemí není pochyb. To je opravdu bez diskuse, a to nemůže nikdo zpochybnit. (Jinak je dle mě buď ignorant, hlupák nebo není člověk) My však musíme otevřít sami oči a né se jen nechat tupě vést hrstkou „ekologů“ kteří nám cpou až pod nos jejich řešení, jejich styl života, jejich všechno. Když vám ekolog řekne že si musíte vytírat prdel pravou rukou abyste vypustili míň CO2 uděláte to? Sem si jist že mnoho lidí z mainstreamu by to udělalo. Problém je v tom že jsme dostatečně vyspělí pouze krátkou dobu. Nechápeme dostatečně procesy které tvoří naší planetu, tepvrve chytáme záblesky jak celý systém funguje, a i tak. Podle mě je všechno se vším příliš mnoho provázáno aby mohl někdo říci, může za to tovární komín. Je pravdou že černý dým vypadá nevábně, ale zároveň je pravda že příroda je sama o sobě zabiják, methan je 4X silnější skleníkový plyn než CO2, a existuje mnoho rostli a organismů co ho produkují ve velkém. Zajímalo by mě pane Al Gore co by vám na IPCC nebo Kjótský protokol řeklo stádo krav co prdí methan hlava nehlava! Opravdu si myslíte že tomu celému rozumíte? Já vám říkám ne. Existují i další teorie co globální oteplování znamená. Například to může být jakési „ticho před bouří“ – může následovat doba ledová. To by byl zase opačný extrém, pak bychom skleníkové plyny ještě rádi vypouštěli.

Podle mého názoru jsou nejhorší události a věci co se pod záštitou ekologie dělají. Ty mají většinou primárně na srdci zisk a uspokojení zákazníků. (jak překvapivé) Ekologie je jen něco, co se jim hodí do krámu. Kupříkladu krásné je že se vysadí za každého nového registrovaného uživatele strom. Strom se vysadí ve virtuální hře Second Life. Hm, myslím, že není třeba vysvětlovat k čemu takový virtuální strom je…

Dnes už se skoro stalo samozřejmostí nakupovat zeleně, chodíme do nákupních center na zelené dny, nakupujeme zeleně, dokonce i myslíme zeleně. Co to ale vlastně znamené, zastavil se někdy někdo a zeptal se sám sebe. Opravdu tohle prospívá planetě? Zajímavá jsou ekologická řešení která jsou ovšem trochu nedomyšlená. Například že budou auta jezdit na jablečnou šťávu. Nápad je to pěkný, ale řekněte mi kde se tolik té šťávy vezme? Resp. kdo jí vypěstuje. No když budeme naše plechové miláčky krmit víc než nás, co se pak stane s námi? Ostatně, stejná kauza je to s tzv. Biomasou. To je slávy kolem ní, ovšem teprve nyní začínají na hladinou vyplouvat varovné signály že biomasa má za následek růst cen potravin, a akorát to prohlubuje potravinovou krizi zemí 3. světa. Ostatně Rozvojové země se pomalu stávají těmi „nejsmrduťějšími“ těm by se mělo především nabízet jak žít ekologicky. (Zde podotýkám že v absolutních čísel samozřejmě vedou západní země, ale při přepočtu škodlivin na průmyslový kilometr a uvážení efektivnosti už vzniká propastný rozdíl s vyspělými zeměmi) Nic nemám proti biomase, ale musí se to ještě hodně domakat, to samé s vodíkem, jsou i tuny dalších možností, můžeme cpát peníze do výzkumu například jaderné fůze (O tom někdy jindy). Ale hlavně nezapomeňmě na příslový 2X měř, 1 řež. Takže než si na zahradě vypěstuju brambory do nádrže u auta, musím si rozpočítat abych měl taky pro sebe a aby to celé bylo co nejefektivnější. Mohl bych pokračovat ve výčtu věcí ještě několik stran, ale to bychom se nikam nedostali.

Globální oteplování možná nese jiné poselství, nemáme kvůli němu konzumovat jenom zelené a bydlet v jeskyních. Máme si uvědomit místo kde žijeme, naše vlastní já – planeta na nás volá: „hej já jsem taky tady. Musíš si mě všímat, jinak to pěkně schytáš!“ Planeta se na nás zlobí, je nesporné že je z nás asi na hlavu, všechny ty katastrofy. Ale musíme se naučit s tím žít a řešit lokální ekologické problémy. Například co můžu udělat s tou skládkou za domem, nebo jak můžu pomoct tomu lesu který tak dokonale znám. Nějaké vyschlé jezero v Africe se nás netýká, nikdo, kdo tam nežije, nemá páru co se tam děje. Takže, jak opravit onu hlavní větu? „Nyní není pochyb že se NĚCO děje s planetou zemí, ale nikdo přesně neví co. S velkou pravděpodobností však na to má vliv i člověk a měl by se podle toho přiměřeně zařídit“

Posted in Politika, Věda a technika, Úvahy | No Comments »