WP – Techblog

Web. 2.0, těžko definovatelný pojem, který pro různé lidi znamená různé věci. Obecně se definuje jako „další fáze vývoje webu“. Pokud chcete oficiální definice a parametry, mrknul bych na wikipedii, toto téma je v anglické verzi velmi pěkně zpracováno. V podstatě web 2.0 přechází od klasického prohlížení statických webových stránek na dynamický způsob interakce mezi uživatelem a serverem. Objevují se RSS čtečky, sociální sítě a to je jen zlomek. Internet, jak ho známe dnes, je plný dětí 2. generace.

Avšak už jen málo lidí zná a nebo má dokonce přístup k internetu zítřka. A tím je tzv. Web 3.0. Opět bych netvrdil, kterým dnem vstoupí v platnost, neboť je to spíše symbolické označení, dochází k pozvolnému přechodu na který se někteří již dlouho doubu připravují. A právě finanční krize má spustit vlnu nových web 3.0 aplikací. A co to vlastně je? V první řadě má jít o tzv. sémantický web. Tedy web, který jen tupě nedělá co je mu zadáno, nýbrž se snaží porozumět obsahu sdělení uživatele. Řekněme že zadám do vyhledávače „Chci koupit nový ručník“. Podle klasického principu Vám vyhledávač předhodí výsledky s největší schodou. Například tedy uryvek z knížky kde se vyskytuje tato věta. Nově má však tzv. Decision engine určit, že máte zájem o ručník, nabídnout vám obchody ve Vaší blízkosti, srovnání cen a spoustu dalších vychytávek, které si při nákupu představujete.

A skutečně, prototyp takovéhoto decision enginu už je pár týdnů na světě. Je jím nový vyhledávač Microsoftu – Bing. Před spuštěním vzbudil značné pozdvižení, doslova se jednalo o bombu. Avšak realita je trochu odlišná, pro Čecha je to zatím vyhledávač naprosto nepoužitelný. Nemá prakticky žádnou lokalizaci a tak jeho služby využijí pouze Američané. Bing, se svou ambicí snížit podíl Googlu na trhu, uštědřil mountainview políček. To se záhy ohradilo tvrzením že Google je též inteligentní vyhledávač, což můžu potvrdit. Již nějaký ten pátek implementuje Google do svých algoritmů „sémantické prvky“.

Ale abychom nezůstali jen u vyhledávání, Google nám přichystal, mimojiné, dechberoucí novinku. Google wave, jež je doslova revoluční komunikační nástroj. Pro pochopení radím shlédnout celé úvodní video, já jen zjednoduššeně vysvětlím princip. Jedná se o HTML 5 (HTML v prohlížeči!) aplikaci, která je mutantem e-mailu a IM (Instant Messagingu). Realtimově zde píšete a přidáváte obrázky, bez nutnosti klikání odeslat, přiložit atd… Navíc můžete v jednom okně komunikovat přes tzv. Vlákna s řadou lidí, přidávat odpovědi jako odkazy na předchozí otázky, skrývat a hromadně posílat zprávy lidem online, offline. Na první pohled to vypadá jako běžné ICQ, avšak programátor pochopí že udělat něco podobného za použití HTML 5 není nic lehkého. Nakonec, až si to všichni vyzkoušíme tak se pustíme do hodnocení, zatím to však vypadá poměrně slibně.

V neposlední řadě jmenuji wolfram alpha, jež má být taktéž revoluční novinkou. Na první pohled klasický vyhledávač, jedno políčko a tlačítko. Avšak, není to vyhledávač. Wolfram umí odpovídat na otázy. Zadáte-li mu například sloučeninu jež jste nerozuměli v hodině chemie, ve zlomku vteřiny jí wolfram analyzuje, spočítá a vypíše výsledek. Z pohledu uživatele se jedná o mix wikipedie a vyhledávače. Ale tato stránka schromažďuje informace jež se dají nějakým způsobem spočítat a místo odkazů na příslušné stránky vypisuje spočítané výsledky. Zkuste například uhlopříčka obdélníka 2×2 do wiki a do wolframu.

Určitě jsem nezmínil všechny aplikace, jen těch pár, které se objevily nedávno a přišly mi zrovna na jazyk. Řada z nich stojí kdesi na pozadí, nemají takovou publicitu a mnoho lidí je vidí jako potenciálně nebezpečné. Vznikají doslova gigantické databáze, které schromažďují například veškeré vědní a záznamy o rakovině, které se kdy na tomto světě objevili. Nebo super-profily, které jsou často diskutovaným tématem, nemluvě o nových nástrojích marketingu, který se plíživě dostává do míst, kde bychom ho nečekali. Web 3.0 se stane opět pomyslným vytyčením období v internetové historii. Ale nesmíme zapomínat, že internet se vyvýjí neustále a web 3.0 je spíše označení pro parádu.

Ať už převažují klady nebo zápory, jedno je jisté, jsme svědky vývoje a nástupu další dimenze internetu, která pravděpodobně znova spustí vlnu nových aplikací, dá za vznik řadě portálům a kdo ví, možná je za dveřmi nový Google.

Před dávnými a dávnými časy jistí chytří lidé z Jižní moravy vymysleli mapy. Pravda, první mapa nevypadala tak, jak ji známe, byla to jakási malůvka na klu pošlého zvířete. Od té doby se mapy dosti změnili. Dnes máme mapy online, a nejsou to jen tak obyčejné mapy, jsou to satelitní snímky, teréní mapy, turistické, všechno dostupné pouhým kliknutím myši. Ale i tyto mapy mají zajímavou historii, jež jsem se dověděl na přednášce Geo Google.

Ve čtvrtek 9.4.2009 proběhla v Př.Fakultě UK zajímavá přednáška na téma mapy. Lidé kolem očividně obor studují a bylo to pro ně spíše zpestření výuky, já se tímto nezabývám a jakožto nezaujatý člověk jsem byl nadchnut. Tak krátce o čem přednáška byla.

Nejprve přišel poměrně sympatický chlapík, který nám pověděl svůj životopis. Začínal u Microsoftu a nyní pracuje v Zürichu u Googlu. Po tomto úvodu nám pověděl něco málo o vzniku Google earth a google maps, resp. google maps mobile. Začalo to překvapivě akvizicí společnosti Keyhole (2004), kde někdo chytrý poprvé vytvořil kulatý model planety a osázel ho nějakou primitivní mapou. Od té doby začal Google mapovat svět, no svět…

V roce 2005 se na přední stránku časopisu Time dostal tento obrázek, někoho napadlo jednodušše odzoomovat Ameriku nebo Británii a spatřil, že valná část světa chybí. Google si to vzal k srdci a již za rok byly dostupné i ostatní kontinenty. Vývoj od té doby pokročil do takové míry, že dnes si můžeme vychutnat satelitní snímky o rozlišení až 5 cm na pixel! Avšak opět existují velké rozdíly mezi světem vyspělým a rozvíjejícím. Zatímco kousek od Sydney najdete zmíněné HD snímky, v Africe naleznete celé státy, jež nemají ani základní mapu a snímky v rozlišení dobrých 10 metrů/pixel.




Rozlišení se za poslední roky rapidně změnilo. Poslední snímek jsou aktuální nejdetailnější dostupné snímky

A to není vše, nejen, že můžeme vidět satelitní snímky, můžeme se i virtuálně procházet celými městy. Služba známá jako streetview, nebo také street-level imaging, je na vzestupu. Koneckonců o ní můžete najít na mém blogu článek – Google streetview. Chytří a zhýčkaní hoši z Redmontu však zareagovali. Pravda, jejich produkt nedosahuje ani zdaleka kvality Google, ale pokus pěkný, a uvidíme s čím se vytáhnou za pár let. Každopádně v jednom mají navrch, a to je tzv. Bird eye. Pohled je letecké sníkování z „ptačí perspektivy“, což je zhruba pod 45 supňovým náklonem.Někteří by si v tom mohli připomenout staré dobré herní časy, kdy většina strategických her a tycoonů vypadala podobně.

Pán z Google nezapoměl během přednášky zmínit, v jakých všech variantách můžeme mapy shlížet. Máme web maps.google.com, máme Google Earth jakožto aplikaci, máme i Google Maps Mobile, tedy mobilní verzi. S tím je spojená celá řada novinek a dalších aplikací. Kupříkladu Map Maker, kde si uživatelé můžou „kreslit“ mapy tam, kde ještě nejsou. Zejména rozvojové oblasti jsou mapovány díky uživatelům, jež danou lokalitu znají. Aktuální novinkou je třeba spuštění map v Keni. Většina programů, včetně Microsoft Virtual Earth 3D, je schopná pracovat s dnes standardizovaným formátem KML, který překvapivě vyvinul Google. Soubory KML (Keyhole Markup Language) mají strukturu podobnou XML a obsahují veškeré geografické informace. Zajímavostí může být i lokalizace polohy mobilu pomocí tzv. Triangulace. Nevím, co to znamená, ale lidé z GIS určitě objevují novou dimenzi. Spolu s tím je spojena služba Google Latitude, jež umožňuje sdílet polohu mezi uživateli. Pokud si dva mobily tuto službu aktivují, můžou uživatelé vidět, kde je jejich kolega.

Jedním z dalších lákadel přednášky byl popis tvorby map. Zřejmě tušíte, že mapy se dnes skládají z tzv. kachliček. Map Tiles jsou obrázky o rozlišení 256X256 pixelů a ty se loadují jeden vedle druhého. Proto se můžete tak krásně pohybovat po mapě, a vidíte že se tu a tam načítá čtverec. Google většinou nejprve získá data od 1000 různých dodavatelů a následně je začne zpracovávat. Jak známo, společnost disponuje rozsáhlými datovými centry. (O tajích těchto center si povíme jindy) Kachličky se počítají celkem 3 roky a za tu dobu vytvoří mapu o několika miliónech dílcích.

A samozřejmě nemůže chybět API (Pro nezasvěcené Application Programming Interface) k celému systému. Právě API se stali základem pro spoustu webů. Například i NORC (jež konkuruje Google Streetview) používá Google Maps. Ty jsou pro nekomerční účely volně dostupné, a tak si každý může stvořit svou vlastní interaktivní mapu. Možností je celkem mnoho, od změny interface až po přidání vlastních vrstev a API se dá importovat i do Flashe. Koneckonců, objevili se už mnohé zajímavé využití Google Maps. Od seminární práci, jež zpracovává ceny piva v Praze, přes Cyklistické mapy , až po realtimové sledování městské hromadné dopravy v Zürichu Fotografie polohované na webu Panoramio, Hledání kavárny podle wifi. Je opravdu z čeho vybírat, a to je jen zlomek. O některých těchto projektech se rozhovořím jindy.

Závěrem se už jen podíváme na poslední verzi Google Earth 5.0. Dostupné jsou klasické satelitní snímky, ale ne jen pevniny, ale i oceánského dna. Oceánské dno je detailně zmapováno a to i po teréní stránce. Spolu s oceány přibylo mnoho dalších informačních zdrojů a možnost sledování pohybu některých ryb. Google Earth už dávno není jen na Zemi, lze se podívat i na Mars, na noční oblohu a na google.com/moon dokonce, na měsíc. Lze se dívat i do historie, čímž se rozumí zobrazení starých satelitních snímků. Někde se jedná o řády několika málo let, někde se lze vrátit až o do roku 1940. Můžete si zalítat v leteckém simulátoru a nechat zobrazit aktuální polohu slunce (resp. dne a noci) podle času a místa. Funkcí je samozřejmě mnohem víc, ale to už odhalíte sami . Mapování čeká rozhodně růžová budoucnost. Je to nesmírně užitečná věc, nejen pro běžného uživatele, jež nemusí už disponovat značným množstvím Atlasů a map doma ve skříni, ale i pro řadu vědců. Jen musíme doufat, že nám Google službu nezpoplatní.

Ještě závěrem pár snímků z Geo Google:

Twitter – málokdo v Čechách ho zná a málokdo ho používá. Je otázkou dne, zda je to jen další Facebook který čeká na své probuzení v Čechách, a nebo je-li to typ komunitního webu, který nás jednodušše nezaujme. Každopádně ve světě působí tento web s jednoduchou myšlenkou hotové šílenství. Mašinu na drby, jak já přezdívám tomuto webu, využívá exponenciálně zvětšující se množství lidí. Nejsou to pouze běžní uživatelé, jež vyvěšují na internet co zrovna dělají, mezi uživateli jsou i známé osobnosti jako Bill Gates, Al-Gore, Barack Obama a mnoho dalších.

Jak to všechno začalo? Všechno to začalo na počátku roku 2006, jako projekt společnosti Odeo. Fantastická čtyřka – Jack Dorsey, Noah Glass, Biz Stone a Evan Williams vytvořila Twitter, který vůbec nebyl plánován jako konkurence Facebooku. Původně byl používán pouze zaměstnanci firmy Odeo, kde byl velmi oblíbený. V roce 2007 přišla však změna, Twitter vyhrál cenu Web Award a od této chvíle jeho popularita roste do nebe. Rok na to si své zprávičky o max. 140 znacích mohli užívat už i Japonci. (Ti dnes tvoří značnou část uživatelů) Ve stejném roce, tedy 2008, zaútočil Twitter na ceny TechCrunch, a opět uspěl.

Vývoj návštěvnosti Twitteru v posledních 12 měsících (Zdroj: Google Trends)

Nyní válcuje jednu stránku za druhou se svými 8 milióny unikátních IP přístupů měsíčně. Meziroční nárůst o plných 964,5%, to už je na pováženou. Stává se fenoménem dneška. Avšak ještě milióny potenciálních uživatelů čekají. Dorsey tvrdí, že do 5 let budou Twitter používat i „normální lidé“, tedy lidé, kteří se mainstreamu zezačátku vyhýbají. Já bych si tím tak jistý nebyl, je to dosti odvážné tvrzení, že za 5 let bude Twitter běžností. S klidem bych prohlásil, že za 5 let bude Twitter někde v koutku s pár tisíci aktivními uživateli. Faktem zůstává, že většina současných uživatelů pochází z Ameriky nebo Japonska. Evropanů moc nenajdete, a Čechů jak šafránu. Twitter však ve světe budí vlnu zájmu. O popularitě svědčí například i nedávná zpráva o tom, že Twitter chystá spustit „Prémiové účty“. Za ty by se platilo od 5 do 250 dolarů měsíčně, přičemž by uživatel dostal různé výhody. Celá zpráva vyvolala značné znepokojení, ovšem pozor, jednalo se o HOAX!

Dalším příkladem může být ostře sledovaný proces se zakladateli Piratebay.com. (O tom se rozepíšu jindy) Celý soud se snažili znepřístupnit veřejnosti a o důvěryhodnosti zpráv, podávaných médii, můžeme polemizovat. A tak se mezi komunitu šířily zprávy od zakladatelů Piratebay i skrz Twitter. Účet #spectrial byl stvořen pouze jako prostředek sdělování informací o soudu, a získal si plných 2167 příznivců. Avšak existují i opravdoví „Twitter-smolaři“. Důkazem může být smutný příběh jistého pána, jež se ucházel o práci u společnosti Cisco. Zveřejnil na svém profilu zprávu, kterou si však náhodou přečetl zaměstnanec Cisca. Cituji: „Now I have to weigh the utility of a fatty paycheck against the daily commute to San Jose and hating the work“

Pán ještě práci ani nedostal a už si stěžuje na výplatu, dojíždění do práce a jeho pracovní elán je zjevný. Cisco samozřejmě adekvátně odpovědělo…

Existují však i příběhy se šťastným koncem. Začátkem března se ztratili dva členové ze skupinky podnikatelů na dvolené v Alpách. Ti okamžitě tweetovali zprávy s prosbami o pomoc a poskytnutí telefoních čísel na své kolegy. Zpráva se rychle rozšířila a po čase jí zveřejnil dokonce TechCrunch. Brzy se jim tedy dostalo odpovědi. Pomocí Google Maps a GPS signálu z iPhonu se jednoho ze ztracených podařilo zachránit. Druhý se bohužel nenašel.

Doslova trnem v oku je Twitter pro Facebook. Jestli hledáte hi-tech bitvu, jste na správné adrese. Situace je tak vážná, že Zuckerberg (CEO a zakladatel Facebooku) se pokusil Twitter koupit za 500 miliónů dolarů. Nepovedlo se a Facebook zareagoval redesignem. Redesign je očividně veden v duchu statusů na Twitteru, na úvodní stránce se nyní nachází něco velmi podobného. Ostatně porovnejte sami. Otázkou je, zda-li se jedná o rozumný krok. Někteří ho nazývají spíše krokem zoufalým, jelikož většina uživatelů Facebooku ostře kritizuje nový vzhled, dokonce sami zaměstnanci nejsou spokojení. (Ovšem kauzu Facebook necháme na jindy)

Nemůžu se ubránit dojmu, že Twitter a Facebook mají na layoutu něco společného …

A jak se Twitter stává fenoménem, objevují se desítky webů a nástrojů s ním propojených. Máme tu Twittervision, Twitterfall, Tweetdeck, Twitit, Twitterpost a Twitgit a řadu dalších (Seznam je skoro nekonečný). Dokonce i sám Vint Cerf (otec internetu) se vyjádřil k Twitteru jako k budoucnosti a připodobnil ho k SMS. Youtube před několika hodinami přidal k videům tlačítko odkazující na Twitter, a tak všichni nepřátelé – Facebook, MySpace a Twitter stojí bok po boku…

Takže, co můžeme čekat od webu kam píšeme 140 znaků? Twitter rozhodně prožívá boom, bublinka se mu krásně nafukuje. Těžko říci, jak daleko to zajde. Jisté však je, že je velkou konkurencí pro Facebook, a troufám si říci, že Facebook se už zpátky na výslunní jen tak nedostane. Podle mě je však otázkou, zda li se do Twittermánie zapojí i Češi. Mentalita Čechů je trochu odlišná a je možné že nás tento trend zcela mine. Jedna éra skončila a nastupuje nová. Ale ta také nebude trvat večně, je jen otázkou času než se objeví další zajímavý web

Social networking, trend, který rychle pohlcuje dnešní internet a jeho uživatele. Slýcháme social networking, social bookmarking, social web, social software. Pojmy nejsou stejné, ale mají všechny stejný základ – sociální. Všechno to začalo právě krátce po dot-com bublině. Co byla dot-com bublina?

V letech 1995-2000 nastal obrovský rozvoj internetového sektoru. Poprvé se objevil způsob jak na internetu vydělat peníze, můžeme zde najít zárodky dnes velmi populárních webů – Yahoo, Amazon, e-Bay a mnoho dalších. Se vznikem Amazonu a e-Baye se objevil nový způsob jak prodávat zboží – přes internet. To co dnes považujeme za běžnost začínalo velmi nejistě a časem zapříčinilo velký pád. Když byl poprvé spuštěň e-bay, jediné co jste mohli, bylo přidat, ubrat, nebo koupit položku.

Vývoj indexu akcií NASDAQ během dot-com bubliny

Na výběr bylo z několika málo krámů co člověk našel v garáži. Ovšem nejistý nápad bez nejmenšího byznys záměru se vzápětí rozrostl do obrovského e-shopu, na burze dosahovala hodnota společnosti 21 miliard dolarů. Amazon přišel s něčím podobným, zboží však tvořily knihy. Velmi pěkný cíl, vytvořit největší knihkupectví na světě, se brzo začal naplňovat. Navíc, náklady na skladování a provoz rapidně klesly, a poprvé byla použita nová strategie – snižování cen. Pokaždé když to bylo možné, Amazon snížil cenu aby přilákal více zákazníků. Na rozdíl od běžných knihkupectví, kde se ceny drží, heslem Amazonu bylo tzv. „Get big fast“. Zisky šli neuvěřitelnou rychlostí nahoru. A je to tu, bublina se nafukuje. S online společnostmi se roztrhl pytel, každý mladý naivní investor zakládal internetovou společnost. Vznikali často absurdní e-shopy s nesmyslným sortimentem. Obrovské množství peněz se investovalo do reklam, oslav a mnoha dalších „hovadin“, aniž by kdokoliv pomýšlel na následky. Zároveń však nastala revoluce v telekomunikacích. Optické kabely se začali masově pokládat kam to šlo. Infrastruktura internetu se rozrostla a (tehdy) vysokorychlostní broadband internet se dostal do většiny domácností v USA a Evropě. Ovšem akciový trh začal být přesycen, když se ještě objevili zprávy o falšování kvartálních výsledků, bublina praskla. Většina společností podnikajících online zkrachovala. Je to nechvalně známý okamžik internetové historie. Ovšem po pohromě zůstali ti nejsilnější (Např. e-Bay, Amazon) a začala se rodit nová generace, již ponaučená.

Jak se internet dramaticky vyvýjel, přišel tzv. Web 2.0 (Problematický termín, takže to berme s nadhledem) a objevila se novinka – sociální, nebo také komunitní web. Tedy web kde jste členem komunity, kde už to není hromada anonymních uživatelů s nickem a heslem, ale kde se utvářejí první profily a ozývají se první hlas běžnách občanů. Instant messaging nás začíná pár let po miléniu dobývat. ICQ, MSN se stávají mainstreamem. Mezitím vznikají weby jako MySpace, Youtube, Last.fm, LinkedIN, Flickr, Digg, Hi5. Později přichází na scénu Facebook, Twitter nebo stránky se seznamovací, někdy až kontroverzní tématikou, eHarmony, Adult FriendFinder a opět se v posledních měsících roztrhl pytel se sociálními sítěmi. Počet sociálních stránek jde do desítek, né-li stovek. Principy jou v zásadě podobné – píšete články, hodnotíte, uploadujete videa, obrázky a zařizujete si personalizovanou stránku. Zároveň navštěvujete personalizované stránky, resp. profily ostatních.

Na pozadí toho všeho probíhá sociální analýza. Monitorování vztahů mezi uživateli a chování uživatelů. Jaké stránky navštěvujete, co preferujete, kde strávíte víc času. To vše s cílem vyvinout software, aplikaci nebo reklamu nebo prosté zobrazení stránky které je jak ušité na míru danému uživateli. Facebook si například dává za cíl zmonitorovat vztahy mezi všemi lidmi na světě. A v neposlední řadě ověřit zákon o 6 stupňové separaci, kdy se znají všichni lidé na světě. (Já znám Pepíčka, Pepíček zná Máničku a Mánička zná Lojzu, tzn. že i já znám Lojzu)

Každý web však potřebuje něco na svůj provoz. A jak roste množství uživatelů a s ním množství jimy uploadovaných dat, roste i nárok na prostor, energii a připojení. Nemyslete si že s takovými problémy se můžou potýkat pouze malé, neznámé sociální weby. Dokonce i gigant Facebook se pohybuje na tenkém ledu se svými financemi. Stránky na sebe totiž musí vydělávat, v některém případě se to daří bez problému (Např. Last.fm) v jiném musí výdělek zajistit reklama. A zde bych viděl možný problém, jak množství stránek roste, začnou se pomalu profilovat ty co přežijí, bude záležet na množství uživatelů a schopnosti nabídnout adekvátní reklamní prostor nebo data. A z toho vyplývá, že né na všechny se zřejmě dostane.

V závěru už můžu pouze spekulovat o vývoji. Ale viděl bych to tak, že přijde do několika málo měsíců nebo let vlna krachů sociálních webů. Zřejmě nebude tak silná jako při dot-com crashi, ale určitě jí pocítíme. Je samozřejmě možné, že odejdou bez povšimnutí, resp. budou nahrazeny profilujícími se Social-Networking giganty. Ale je málo pravděpodobné, skoro nemožné, že všechny weby zůstanou dlouho na scéně. Je možné, že jste zaregistrováni u toho správného, ale taky se vám může jednodušše stát, že jeden den budete prostě OUT. Budete zaregistrováni na webu, který nikdo nepoužívá a kam už nikdo nechodí. Internet je ale krásné, dynamické médium, takže se necháme překvapit, jaké novinky nám přinese.

Když 25. května 2007 Google poprvé spustil službu streetview, pravděpodobně jste o tom neslyšeli, v Evropě prakticky neštěkl pes. Tehdy bylo nafocených „pouhých“ 5 amerických měst. No… pouhých, street view poskytuje panoramatický náhled na dané místo a to v rozsahu cca 360º horizontálně a 290º vertikálně. Každých několik metrů jsou pořízeny tyto koulové fotografie a to v poměrně slušném rozlišení zhruba 100 Mpix (Pomalu se zlepšujícím). Takto jsou zdokumentovány téměř všechny ulice ve vybraných městech. Jen si zkuste spočítat kolik toto fotografování musí zabrat místa. Nehledě na růst počtu nafocených míst. Zde máme malou ukázku jak vypadalo „pokrytí“ před rokem a půl a zhruba před půl rokem.

A nekončí to Amerikou. V závěru roku 2008 byla uvedena i dlouho očekávaná Austrálie, krátce na to i části Asie (především Japonsko) a na konec tzv. Google auta zavítala i k nám do Evropy. No pravda, na panoramatické fotky Prahy si asi ještě chvíli počkáme, ale myslím, že v řádech několika měsíců můžeme začít lovit google auta v našich ulicích. S takovou jistotou bych neodhadoval dokumentaci oblastí jako Afrika nebo Jižní Amerika, ale Google má (jako vždy) ambice takto nafotit celý svět.

Říkáte si, k čemu taková vychytávka vůbec je? Google ve svém oficiálním videu uvádí, že streetview má sloužit pro navigaci. Pro podrobný průzkum místa kam se chystáte, například zda-li na vás čekají parkovací hodiny, nebo jak vypadá ta zákeřná odbočka, která je na mapě vyznačena, popřípadě si můžete prohlídnout památky z jiné než satelitní perspektivy. Jistě bychom našli celou řadu dalšího využití google streetview. Ten sebou nese nové hrozby a také nový způsob zábavy. Lidé se najednou předhánějí, kdo najde zajímavější zachycený moment. Níže přikládám snímky některých, co jsem našel na internetu. Panoramatické snímky si nyní můžete prohlídnout v Google Earth, Google Maps a aktuálně jsou dostupné i v poslední verzi Google Maps Mobile (Verze pro S60 3. edice).

Nějaký podivný bug

Hořící auto, bližší snímky byli vyřazeny.

Nějaký kočky to teda umí roztočit

Google auto přejíždí hranice a neunikne kontrole

I google řidič si musí někdy odpočinout…

Nj, když náklaďák něco ztratí, musí se pro to řidič vrátit!

Někdo to s tím alkoholem trochu přehnal

Hasiči v akci

Tak trochu bokem vyvstává otázka soukromí, samozřejmě negativní hlasy na sebe nenechali dlouho čekat, zatím je situace řešená rozmazáním citlivých míst na fotce (Jako jsou SPZ, pro mládež nevhodné obrázky nebo obličeje některých lidí). Google se ale ohání tím, že pouze dokumentuje reálné dění a fotografování není namířeno proti nikomu, v čemž má pravdu.

Jaké jsou tedy plány googlu pro budoucnost? Krom nesmělého cíle vyfotit celý svět se proslýchá že google auta jsou opatřena i laserem a dalšími monitorovacími zařízeními, ze kterých se posléze budou vytvářet 3D modely budov pro Google Earth. Je-li to pravda, google získá další značnou výhodu nad programem Microsoftu – Virtual Earth. Aktuálně se google prohání Anglií

Dle mého názoru je streetview velmi zajímavá služba, kterou jistě ohlas teprve čeká. Už se nemůžu dočkat, až dorazí i k nám a pravděpodobně budu foťákem lovit auta . Osobně jsem strávil poměrně značný čas projížděním míst. Zejména starší generace je naprosto unešena, jelikož často o některých místech slyšeli jen z vyprávění). Také vám to nabízí jedinečný pohled do zákulisí slavných měst a míst. Ve filmech vidíte překrásný New York, kterému žádné město nemůže konkurovat a pak si kliknete na nějakou uličku a přijde vám stejně špinavá jako nějaká chudá pražská čtvrť. Můžeme si také klást otázku, kde toto ultimátní dokumentování našeho světa skončí. Vypadá to, že jednou budou k dispozici fotky oken do našich bytů v HD…

Nadepsal jsem článek tímto velmi výstižným číslem. Část z vás si jistě řekně něco jako „WTF?“ nebo jestli to není nějaká chyba. Lidé, pohybující se v IT, budou pravděpodobně vědět co toto číslo vyjadřuje. Dne 13. února ve 23 hodin 31 minut 30 sekund (UTC) byl důvod k silvestrovské oslavě. Nebyla to však oslava podle kalendáře křesťanů, ani židů nebo budhistů. Je to čas „Computer Geeků“ konkrétně „Unix Geeků“. V tento okamžik totiž čas, který je počítán systémy Unix, dosáhl přesně hodnoty 1234567890. Pro mnoho lidí je to historický okamžik ve světě IT a proto bych ho neměl opomenout ani na mém blogu, ale jistě takových okamžiků bude víc. Uvidíme co se bude dít, až dosáhne hodnoty 2000000000 nebo 2222222222 . Co to vlastně ten UNIX time (jinak řečeno POSIX) je? Přesně o půlnoci 1.1. 1970 byl spuštěn tento čas, který není měřen ve vteřinách, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž v šedesátinách vteřin – 60Hz frekvence. Vysvětlení je založeno na technické struktuře UNIXu, kde bylo poprvé měření času spuštěno. Čas se ukládá do proměnné typu integer o 32 bitech signed. To znamená, že do proměnné se vejde 2 na 34 velké číslo což činní 4 294 967 296. Typ signed nám značí, že má znaménko (+/-), takže musíme vydělit celé číslo 2 a získáme 2 147 483 648 (0 zanedbáváme, 1/60 vteřiny je přiměřená odchylka). Toto je maximální hodnota unixového času, po této hodnotě zřejmě nastane konec světa . Systém se jednodušše zhroutí. Kdy k tomu dojde? Opět jednoduchá matematika. Vydělíme li číslo 60 máme počet vteřin, které bude tento čas tikat. Po pár dalších matematických operacích dojdeme k datu 19.1. roku 2038. Tak, na adresu všech těch sektářů. Tento den je optimální zalézt do jeskyně!